„Kdo sám sobě lže a věří svým vlastním lžím, dochází k tomu, že už nedokáže rozeznat pravdu ani v sobě, ani okolo sebe, a tím ztrácí veškerou úctu k sobě i k ostatním. Bez úcty přestává milovat, a aby se bez lásky zaměstnal a pobavil, oddává se vášním a hrubým požitkům, až klesá ve svých neřestech do úplné zvířeckosti. A to všechno z neustálého lhaní jak ostatním, tak sobě.“
V české redakci deníku The Epoch Times jsme v letošním roce vnímali, že dosah postů na naší facebookové stránce je čím dál nižší, přestože se počet našich fanoušků nesnižoval. Měli jsme podezření, že platforma uměle snižuje náš dosah. Rozhodl jsem se porovnat pocity s realitou, a je to opravdu tak. I když se nejedná o rozsáhlou statistickou analýzu, je jasné, že dosah stejného obsahu může být u různých účtů nepoměrně odlišný.
Ze strany sociálních médií zaznamenaly pobočky deníku The Epoch Times po celém světě restriktivní akce, stejně jako mnohá jiná konzervativní média, již mnohokrát. Ať už jde o demonetizaci ze strany Facebooku nebo YouTube, snižování dosahu, banování obsahu anebo algoritmickou nevýhodu ze strany Google vyhledávače.
Během letošního roku jsme postřehli, že naše facebookové posty mají čím dál menší dosah a čím dál méně reakcí, a to dokonce i u těch, které byly hojně sdílené.
Nástroje platformy Facebook poskytují statistiky, a tak jsem se rozhodl statistiky využít a z každého měsíce od března náhodně vybrat jeden týden v měsíci a podívat se na průměrný dosah příspěvků. (Úplně každý týden anebo statistiky všech postů na měsíční bázi jsem vyloučil kvůli časové náročnosti načítání statistik na platformě.)
FB stránka Epoch Times ČR má kolem 14 000 sledujících a v průběhu sledovaného období březen – listopad se jejich počet měnil jen zanedbatelným procentem.
Výsledek statistické analýzy potvrdil naše obavy. Zatímco v březnu a dubnu měly naše příspěvky průměrný dosah přes 2 200 uživatelů, od května začal jejich dosah postupně klesat, až se v říjnu a listopady dostal pod 900 uživatelů.
| měsíc | III | IV | V | VI | VII | VIII | IX | X | XI |
| dosah | 2214 | 2426 | 1769 | 1571 | 1632 | 981 | 1033 | 880 | 853 |
Facebook na náš dotaz o klesajícím dosahu nereagoval.
I když důvod omezení dosahu našich postů není známý, tento trend za poslední půlrok velmi nápadně kopíruje blížící se volby v USA – zemi, kterou se v našich zprávám značně zabýváme. Statistiky z listopadu byly měřené z prvního týdne před samotnými volbami.
Některé naše zprávy přebírají Konzervativní noviny. A tak jsme se s nimi dohodli na malém pokusu a vzájemně jsme si porovnali facebookové statistiky dosahu stejného obsahu. Tedy jsme sledovali, jak se povede stejnému článku zveřejněnému na webu epochtimes.cz, který sdílíme na FB stránce ET ČR, a stejnému článku, který přebral web konzervativninoviny.cz a sdílel jej na své FB stránce.
Pro úplnější představu ještě uvádím, že FB stránka Konzervativních novin má kolem 7 400 sledujících, tedy skoro o polovinu méně než ET ČR.
Článek Nizozemské město chce ve jménu obav z klimatických změn zakázat reklamy na maso Dosah – Epoch Times: 1 299 a Konzervativní noviny: 1 134.
Článek Elon Musk nakonec Twitter koupil a „začal rybu čistit od hlavy“
Dosah – Epoch Times: 2 959 a Konzervativní noviny: 1 499.
Článek Italská premiérka Giorgia Meloniová slibuje návrat rodiny do středu společnosti
Dosah – Epoch Times: 1 053 a Konzervativní noviny: 2 270.
I když se jedná pouze o malý vzorek, vzhledem k počtu sledujících u obou FB stránek má ET ČR poměrně nižší dosah oproti KN u dvou postů (1299/14000 vs 1134/7400 a 1053/14000 vs 2270/7400). A u článku o Elonu Muskovi je poměrný dosah skoro stejný 2959/14000 vs 1499/7400.
Nabízel se ještě další pokus – porovnat dosah facebookových postů vycházejících ze stejného zdroje – a tedy Konzervativní noviny (KN) nasdílely na svoji FB stránku článek přímo facebookového profilu Epoch Times (ET): Americké volby jsou za rohem a poslední týdny přinesly mnoho zvratů. Jaká je situace teď a co by se mohlo dít? V tomto případě byl dosah postu na ET pouze 315 a KN 1 066.
Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu hájit Vaše právo to říkat.”
E. B. Hallová o přístupu Voltaira
Globální sociální sítě dnes představují hlavní fóra veřejné diskuse a jsou také významným fórem politickým. Jejich vliv na politickou soutěž a volební výsledky je srovnatelný s největšími tištěnými, rozhlasovými nebo TV médii. Vlastníci platforem mají na trhu prakticky monopolní pozici a nejsou politicky neutrální. Naopak, selektivní filtrací obsahu a blokací nepohodlných uživatelů systematicky porušují právo na svobodu projevu a ustanovení o nepřípustnosti cenzury, základní kameny ústavního pořádku ČR.
Absolutní moc nad nimi drží nadnárodní korporace s dominantní pozicí na trhu. Rovný přístup zde není garantován, jednotlivé názory nemají stejnou šanci být publikovány. Správu obsahu vykonávají podle neprůhledných, vágních a nekonzistentně aplikovaných pravidel. Zcela legitimní názory běžných uživatelů (již dávno nejde jen o kontroverzní „radikály“) odstraňují tyto firmy ze společenské diskuze bez možnosti se bránit. Cenzurují se už i prostá historická fakta. Transparentnost, které se v moderním světě nevyhne ani starosta malé obce, v případě těchto obřích korporací stát nevyžaduje.
Cenzura ze strany soukromého kvazi-monopolu je stále cenzura
Je nepřijatelné, aby o tom, co je pravda nebo lež, rozhodovali špatně placení zaměstnanci z Filipín, kteří mnohdy ani neovládají příslušný jazyk a spoléhají na automatické překlady. Je nepřijatelné, aby anonymní studentský brigádník určoval, který politický názor je možné šířit, navíc podle neznámých instrukcí. Je možné mluvit o svobodném přístupu k informacím, demokratické politické soutěži a svobodě slova, jestliže nadnárodní korporace rozhodují, které příspěvky potlačí a které čtenářům úplně odfiltrují? Jestliže zasahují již i do obsahu soukromých zpráv a při vyhledávání upřednostňují vybrané politické kandidáty?
Pravidla, podle nichž zasahují platformy autorům do obsahu, jsou přitom velmi vágní a dokonce retroaktivně se mění dle momentální nálady v určitých kruzích společnosti. O účet tak může přijít kdokoliv, a to i za několik let starý příspěvek, který byl v době svého vzniku nekontroverzní.
Proč stát dovoluje nadnárodní korporaci to, co nesmí ani drobný soukromník?
Pokud přistoupíme na argument, že soukromá firma si může stanovit jakákoli pravidla diskriminující klienty pro jejich názory, dle stejné logiky by operátoři časem mohli chtít přerušovat hovory a blokovat zákazníky za obsah SMS zpráv. Budeme tolerovat odmítání zákazníků na základě pohlaví, náboženství, národnosti nebo barvy pleti? To by byla stejná diskriminace jako na základě názorů.
Na místě je proto otázka, kdy lze zákazníkovi odmítnout poskytnutí služby a jak se ten může bránit a uplatnit reklamaci, pokud provozovatel porušil svá vlastní pravidla. V nich se totiž nepíše o tom, že jsou povoleny jen některé politické názory. Vzniká tím i prostor pro korupci či zákulisní ovlivňování obsahu sociálních sítí ze strany různých subjektů včetně veřejnoprávních, kterým jsme žádnou cenzurní pravomoc nesvěřili. Staletí právního vývoje, při kterém se naši předkové snažili omezit moc vlád nad svobodou projevu a tisku, jsou možností takové tiché spolupráce ohrožena.
V sázce je demokracie
Jestliže nadnárodní gigant určuje, jaké informace se dostanou k uživatelům, může snadno ovlivnit volby tím, že bude systematicky potlačovat pozitivní zprávy a upřednostňovat ty negativní o jednom kandidátovi, zatímco o druhém naopak. Podobně může preferovat vybrané politické strany či názorové proudy.
Jsme připraveni na situaci, když přestane zobrazovat příspěvky nebo zablokuje účty nepohodlných kandidátů a nahradí je příspěvky jejich konkurentů, k jejichž sledování se uživatel ani nepřihlásil? Jsme připraveni na to, že v den voleb vybídne vlastník či manažer sítě potenciální voliče jedné strany, aby šli volit, zatímco druhé od toho odradí? Vzhledem k nulové právní úpravě jde o zcela anonymní, netransparentní a utajované procesy a v nich zainteresované osoby, které mohou významně ovlivnit např. výsledky voleb.
Svoje zkušenosti s cenzurou sociálních sítí má již řada zahraničních i českých politiků, veřejných osobností i médií (např. právník Pavel Hasenkopf nebo Reflex). Mnozí si donedávna mysleli, že je to jen problém radikálů a podivínů a jich se netýká. Nyní vidíme, že se totéž děje světoznámým osobnostem, respektovaným intelektuálům, univerzitním profesorům a politickým kandidátům. Potlačování svobody projevu se tedy stává běžnou praxí.
Proto vyzýváme zákonodárce Parlamentu, vládu a prezidenta České republiky, jejichž povinností je chránit náš ústavní řád, aby
1. zahájili veřejnou debatu s účastí široké veřejnosti o tom, jak zabránit omezování svobody projevu na sociálních sítích, které již začíná deformovat politickou soutěž a fungování demokratických procesů,
2. bez zbytečného odkladu vytvořili parlamentní komisi se zastoupením všech stran v Poslanecké sněmovně a odborníků z oblasti práva, která by se zabývala případy občanů i právnických osob, jejichž účty byly blokovány a příspěvky smazány, aby tyto zkušenosti mohly být využity pro následný zákonodárný proces,
3. po globálních platformách žádali formou zákonné povinnosti ustanovení odpovědné osoby s působištěm v ČR a s přiměřenými rozhodovacími pravomocemi pro průběžné řešení případů, kde mohl být porušen zákon.
Marian Kechlibar, Daniel Vávra, Vlastimil Veselý